O tuhle skvělou zkušenost s mapováním se s vámi prostě musím podělit. Je z dlouhého seriálu na téma: „jak využít myšlenkové mapy k učení“. A je fakt boží 😍
Dokopat své ratolesti k tomu, aby se učily, je nadlidský výkon. Kdo nemá děti, bude si tohle martýrium určitě pamatovat z vlastní zkušenosti. A co si budem vykládat, donutit se soustředit i v jakémkoliv „poškolním“ věku, je často nadlidský výkon.
Během corona krize vznikl takový zajímavý nápad. Rodičové seděli doma na home-office, zastávali zcela nevýdělečné a nervy drásající funkce jako kuchař/ka, družinář/ka, mediátor/ka a hlavně učitel/ka (záměrně jsem genderově korektní, protože v téhle době se pohled na dělbu práce dost razantně změnil) a protože ne každý prošel pedagogickým vzděláním, bylo nutné jednat. Ať už v zájmu vzdělání potomka nebo zachování si vlastního zdravého rozumu. Tudíž se ve vzdělávačce humancraft (pro kterou mám tu čest školit) zrodila myšlenka, zkusit děti naučit učit se s pomocí myšlenkových map, ať je výuka zábavnější, stravitelnější a pro rodiče uchopitelnější.
Lákadlo bylo jasné – barvy, obrázky, zábava…a maličkatý kousek učení. A tak jsme rozhodili sítě a spustili malé kurzy pro děti školou povinné a jejich rodičovstvo. Jaké to teda bylo?
Předně musím říct, že se sešlo několik partiček super lidí – od sotva píšící drobotiny, po skoro středoškoláky a jejich bezva mámy, které naprosto svědomitě mapovaly jak o život.
V první vlně jsme si dali průzkum pravidel mapování podle Tonyho Buzana. Tenhle chlapík je totiž otcem myšlenkových map a dal jim formu, díky které jen nepřekreslíte své myšlenky trošku jinak, než jak to uděláte někam do zápisníku, ale kde jim dáte fakt šmrnc, necháte je růst jako strom a svůj mozek pustíte na dálnici, po které myšlenky letí jak rakety tím správným směrem.
Ve druhém kole jsme si dali mapování naostro – zapracovali jsme na učivu. A výsledek? Naprosto mě nadchl.
Pojďme se mrknout na příběh Jakuba. Jakub na workshop dorazil se svou mámou, která už byla mém jiném workshopu mapování před časem. Jakub je na vyšším stupni na základce a jeho zájmy opravdu nejsou oddávání se exaktním vědám. No vedl si skvěle a svou první mapu zvládl naprosto bravurně.
Za pár dnů mi přišel email, že se pustil do další práce sám. Hodně milé překvapení 🤩 Ve škole dostali úkol napsat esej na téma „Jak zvládám distanční vzdělávání v době coronaviru“. Esej měla být v angličtině. Jakub si vybral jako pomocníka myšlenkovou mapu. Proč? Jak sám říká: „…pretože si nemusím všetky myšlienky ukladať do pamäte a držať si ich tam, aby som si ich pamätal. Môžem to vypustiť, dať na papier a viem že to tam mám, vedie ma to.“ Což byla jeho zkušenost z našeho prvního virtuálního setkání 💻
A tak vytvořil mapu. Byla to osnova celé práce, do které nasázel potřebná témata, o kterých by rád napsal. Samozřejmě bylo třeba se vypořádat se škodíky, jako třeba: „Zamyslieť sa, vyjadriť jasne myšlienku a potom sa jej držať a nepustiť sa do ďalšej.“ Ale myšlenky evidentně udržel, a to dost pevně, protože: „Esej bola výborná, aj pani učiteľka povedala, že bola výborná, veľmi krásna. A povedala, že mind maps sú výborné.“ Tolik k hodnocení samotného Jakuba. Jeho práce měla hlavu a patu, bylo v ní vše důležité v tom správném sledu. I když vám ji sem nenakopíruju, věřte mi, že na kluka jeho věku to byla pecka 🧨
Nakonec se myšlenková mapa jako rozcestník ukázala být tou nejlepší volbou, protože: „Pomohla mi s tym, že môžem vysvetliť iným ako premýšľam, lebo na myšlienkovej mape si to jasne môžem napísať a vykresliť, je to zrozumiteľné.“
A co se vlastně Jakubovi na mapování nejvíc líbilo? „Že možeš vypustiť myšlienky a niekde si ich uložiť, usporiadať. A bolo to aj zábavne. Pretože to bolo farebné.“ Tady s Jakubem na 100% souhlasím. Tenhle barevný svět pomáhá vypořádat se s docela náročnou prací s informacemi a myšlenkami, které se na nás denně valí. A dělá to… prostě barevně.
Napadlo mě se ještě Jakuba zeptat, jestli by myšlenkové mapy byly oukej i pro jeho spolužáky. A protože já jako dospělák můžu být nadšená až po střechu, ale dítě se může útrpně chytat za hlavu, čekala jsem něco vyhýbavého v režimu „No já nevím…“. O to víc mě překvapil svou odpovědí: „Áno, lebo podľa mňa je to krásne a strašne zábavné a aj rýchle a jasnejšie, ako keď máš strašne veľa myšlienok v hlave a nevieš, čo s nimi. Môžete si podľa myšlienkovej mapy urobiť to, čo ste chceli, ale podstate lepšie.
Ak sa ti ťažko premýšľa, tak ti myšlienková mapa pomôže si usporiadať myšlienky a máš pri tom aj fun, lebo si vlastne kreslíš.“
Blažený úsměv na tváři mám ještě teď 😉
A na samotný závěr bych ráda přihodila hodnocení Jakubovy mámy.
„Pred pár rokmi som celkom zásadne vyhorela, tak takmer do tla:) a s mysľou, pamäťou som musela začať pracovať takmer od základov. Myšlienkové mapy sú pre mňa aj dnes veľkou pomocou, ako myšlienky udržať aby sa nerozutekali, schopnosť sústrediť sa bez veľkého násilia, vedieť sa dostať do flow premýšľania aj napriek tomu, že to nemusí byť top téma a je to celé radostné a optimistické, čo pri ťažkých myšlienkach, ktoré s vyhorením idú ruka v ruke sú farbičky v myšlienkových mapách takmer terapeutické. Vytvorenie myšlienkovej mapy napr. na tému čo ma čaká v týždni, vytvorí pohodu mysle, mám pocit, že je tam všetko čo je dôležité. Alebo keď sa napríklad neviem v nejakej téme pohnúť ďalej, myšlienková mapa mi pomôže nad tým premýšľať inak, nie vždy nájdem riešenie, ale som si istá, že som urobila čo som mohla, aby som sa nad tým zamyslela aj inak. A ešte som si kvôli kúpila nové farbičky, čo ma rozradostilo:)“
Tohle je velká radost ❤️
Dost možná vás tenhle příběh inspiroval k tomu, naučit se tahle kouzla taky. Tak to zkuste. Dojděte na workshop nebo pojďme zmapovat jen vaše téma mezi čtyřma očima. Protože někdy stačí fakt pár barviček k velké radosti 🥰
Aktuální nabídku workshopů najdete TADY na webu. Individuální mapování si můžete domluvit po telefonu nebo emailem 📩