Plánování je jak nudlová polévka?

Včera jsem byla součástí takové celkem vtipné situace. Moje známá se prokousává docela těžkou situací. Chystá velkou rodinnou sešlost (občas to tak dělávají). Má hezký plán je pohostit, pobavit, popovídat si se všemi… prostě soutěž o cenu „hostitelka roku“.

Rodinku má vcelku velkou – štěstí, že se neangažuje do svatby, to už by byla v péči milého statného ošetřovatele. Takže se vrhla do shánění toho nej místa, aby tam bylo dobré jídlo a hrála super muzika, která se bude líbit všem, plánuje program, který rodinu úplně přirozeně a příjemně stmelí. Takový velký rodinný team-building. Odvážný toť počin, hodný laureáta Nobelovy ceny Míru.

Postupuje velmi systematicky. Všechno poctivě sepsáno na papírech. Jenže ty postupně přibývají. A ne po jednom, ale stylem „Hrnečku vař!“ Tak jsem sledovala její byrokratický boj. A přišlo mi to, jako bych se dívala do talíře pěkně husté nudlové polívky. Postup: vzala papír, přečetla, zavolala na nějaké číslo, krátký vysmátý hovor, zapsala poznámku a papír zase založila.

A tak to šlo pořád dokola. Jako by nabrala lžičku polívky, ukousla kousek nudle a zbytek zase nechala zmizet v talíři. No, úplně logicky jí musela polívka už připadat dost hnusná.

Kdo ví, jestli ji někdy dojí. A rodinu zázračně stmelí. Přijde mi, že v tomto životě asi nee

Pokud tedy nevezme lžíci fakt pořádně do ruky, nenabere, nepožvýká a nespolkne ji celou. Tedy její obsah

S úkoly to má vlastně stejné. Dokud je nedotáhne úplně do konce, neškrtne a papír s poznámkou nevyhodí, nepřestane papírové iglú nikdy mizet.

Z toho plyne poučení: „Jak do jídla, tak do práce“. Jezte tedy pořádně a nenechávejte zbytky. A nedrobte!

Máte pocit, že vaše polévka houstne? Zavolejte mi na 604415300 a nebo napište nainfo@martinabaierova.cz

Dám vám pořádnou lžíci